Studánkové putování do Libčevsi a Sinutce

 

Poslední prázdninovou sobotu 29. srpna 2009 se vydala skupinka asi 25 lidí lačných po krásách Libčeveska historických i přírodních na exkurzi s názvem Studánkové putování za dvěma kdysi zázračnými studánkami v blízkém okolí. Předpověď počasí toho dne neslibovala žádné srážky ani výrazně vysoké teploty, nýbrž příjemné pozdně srpnové polojasné počasí, což se i poději potvrdilo a i tato skutečnost přispěla k velmi vydařenému dni. Vedoucím organizátorem a jakýmsi moderátorem celé akce byl jako už tradičně předseda sdružení Středohoří sobě Honza Kvapil, jemuž zdatně sekundoval dr. Vít Honys z Národního památkového ústavu z Ústí nad Labem, který zase cestou přispíval odborným výkladem a postřehy ze svého oboru. Naše cesta měla být zakončena na biofarmě Zámecké sady v Chrámcích. Ale abych nepředbíhal.

 

 

Na počáteční místo našeho putování – na vlakovou zastávku v Libčevsi – jsme se dopravili pomocí Švestkové dráhy, malebné lokálky spojující Lovosice s Mostem, která je vypravována po zastavení provozu na trati v roce 2007 alespoň po dobu letních prázdnin dvakrát denně v sobotu a neděli. Letošní provoz historického vláčku byl nadmíru úspěšný – během léta se vlaky svezlo přes 1700 cestujících, a tak všichni doufáme, že letní provoz, který je velmi důležitý mimo jiné pro rozvoj turismu v dané oblasti, bude pokračovat i v dalších letech. Při jízdě lokálkou jsme mohli obdivovat nádherné scenérie jižní části Milešovského středohoří, které vévodí především vrcholy Košťálova a Oltáříku se stejnomennými zříceninami hradů, jižní část lokálky pak stráží majestátní Házmburk, tyčící se osaměle v Dolnooharské tabuli. Pro příjemně strávenou cestu vláčkem jsme mohli využít i nabídku občerstvení v čele se speciální snídaňovou nabídkou Švestkové dráhy, která je tvořena ovocným nápojem a croissantem, a také si zakoupit sadu pohlednic lokalit ležících na trati nebo v její těsné blízkosti.

 

 

Ze zastávky v Libčevsi jsme se nejprve vypravili k ruinám renesančního zámku a bývalé středověké tvrze nacházející se na vyvýšenině v jižní části Libčevsi. Tvrz byla vystavěna někdy ve 14. století, v dalších staletích pak byla přestavěna na pěkný renesanční zámeček a zároveň rozšířena, později zde bylo centrum správy velkostatku. Historii tohoto místa nám poutavým způsobem přiblížil již jmenovaný Vítek Honys. Současný (bohužel nevábný) stav zámečku je způsoben dobou nedávno minulou, kdy od 60. let byl systematicky rozebírán místními podnikavými občany a dalšími živly na stavební materiál. Dnes je v soukromém vlastnictví a má bohužel podobu rychle chátrající a zarůstající ruiny se zbytky obvodového zdiva, krovů, mříží a dalších součástí objektu.

 

 

Po opuštění tohoto bezútěšného místa jsme již směřovali do středu obce, k jeho výrazné dominantě, kostelu Stětí sv. Jana Křtitele. Tento kostel je jednou z předních památek  románské doby u nás a jeho vznik lze datovat již do první poloviny 13. století. U kostela na nás již čekal místní administrátor páter Pavel Michal, který nám umožnil jeho prohlídku, v rámci které jsme mohli obdivovat nejenom jeho interiér s nádherným oltářem a vyslechnout další povídání o této stavbě z úst Víta Honyse, ale i vystoupat nahoru do věže k místnímu zvonu, odkud se nám otevřel byť omezený, tak i přesto krásný výhled na část obce. Poetiku místa dotvářely vlající záclony rozvěšené po zvonové stolici.

 

 

Po prohlídce kostela jsme opustili Libčeves východním směrem a nejprve pěšinou mezi dozrávajícími hrušněmi a poli, později širší cestou vedoucí severním směrem po úbočí Křížového vrchu, jsme dorazili ke zřícenině poutního kostela svatého Jakuba u Lahovic a studánkové kaple. Zřícenina kostela se nachází asi 100 metrů jižně od hlavní silnice spojující Most a Lovosice nad křižovatkou s místní komunikací do osady Lahovice. Dnes se již kostel ztrácí zarostlý v hustém porostu a je ve velmi neutěšeném stavu. Do jeho interiéru lze vstoupit severní stranou a s ohledem na jeho dnešní stav je nutné dbát zvýšené opatrnosti. Jihozápadně asi 50 metrů od kostela na louce zarůstající mlázím, se nachází barokní studánková kaple, ze které kdysi vyvěral zázračný pramen. U počátků poutního místa byl sen písaře libčeveského panství, dle kterého měl vzdát díky u studánky řečené sv. Jakuba, načež dosáhl vyléčení z horečnatého onemocnění. Následně v roce 1670 byla zbudována právě malá kaple ke cti sv. Jakuba. V polovině 18. století byl pak postaven jednolodní barokní poutní kostelík. Po druhé světové válce kostel již pouze chátral, byl využíván jako útočiště pro různé živly a rozkrádán. V 80. letech se dokonce plánovalo jeho zbourání. K tomuto kroku, tak typickému pro dobu totality, však nakonec bohudík nebylo přistoupeno především díky listopadové revoluci v roce 1989. Ovšem ani nová doba dosud nepřispěla k záchraně kaple s kostelíkem. Nutných finančních prostředků se nedostává, takže pořádná rekonstrukce kostela a jeho plánované sezónní využití pro výtvarný ateliér v rámci plánovaných sympózií zatím zůstává v říši zbožných přání. V 90. letech byla alespoň starší studánková kaple po prohlášení obou staveb za kulturní památku opravena zásluhou sdružení Kampanila, nicméně i s ohledem na současnou nečinnost sdružení je tato opět neudržována a její střešní krytina je soustavně rozkrádána, jak jsme se mohli i na vlastní oči přesvědčit. S podrobnou historií a zajímavostmi obou objektů nás seznámil, tak jako tomu bylo po celou dobu putování, opět Vít Honys.

 

 

 

Od lahovických sakrálních staveb jsme procházeli nejprve krátce po hlavní silnici, později po čerstvě sklizených polnostech jižně od vsi Všechlapy a nakonec po polní cestě krajinou takzvané Libčeveské kotliny, sníženiny v jižní části Milešovského středohoří. Přitom se nám nabízely úchvatné pohledy jižním až jihozápadním směrem na vršky Lounského středohoří Srdov, Oblík a Ranou, západním pak na Milou, Dlouhou a Čičov. Severní panorama utvářely vrchy Líska, Kamýk nad Všechlapy s výskytem vzácných druhů hmyzu a se stepní květenou. Stepní vrch Vraník je zase známý jako významná mykologická lokalita. Poté, co jsme opětovně dorazili k hlavní silnici, tuto jsme pouze překročili a cestou mírně vzhůru po úpatí bezlesého vrchu Čičov jsem dorazili do vsi Hořenec, osady náležející k Libčevsi. Zde každý dle svého uvážení a možností využil nabídky zdejšího obchůdku pro příjemné občerstvení, které přišlo po pár kilometrech velmi k chuti. Vzhledem k pokročilému času bylo ovšem již v této fázi našeho putování jasné, že plánovaný cíl cesty – Zámecké sady Chrámce – je nedosažitelný, proto bylo demokraticky rozhodnuto, že naše putování bude ukončeno již v Sinutci po prohlídce zdejší kapličky. Laskaví majitelé biosadů však byli velmi ochotni a po telefonické domluvě dovezli účastníky požadované výrobky až do Sinutce, takže zájemci o výtečnou pálenku a mošty v biokvalitě nebyli o své chuťové zážitky nijak ochuzeni.

 

 

Z Hořence jsme se následně vypravili po místní komunikaci do další místní části Libčevsi, Jablonce, přitom se nám otevíral nádherný výhled západním směrem do Libčeveské kotliny. V malebném Jablonci jsme odbočili vpravo a pokračovali cestou vedenou po vrstevnici po úbočí Dlouhé hory a následně jejím svahem dolů. Dlouhá hora je velmi zajímavý protáhlý vrch mezi Kozly a Jabloncem, území s travinnými a keřovými společenstvy stepního charakteru. Z rostlin zde můžeme nalézt například koniklec luční český, diviznu brunátnou nebo hlaváček letní.

 

Po sestupu s Dlouhé hory jsme se napojili na komunikaci spojující Kozly a Sinutec a zhruba po 300 metrech došli do cíle našeho putování – k barokní kapli v Sinutci, o které nám opět zasvěceně povyprávěl Vít Honys. Od 17. století se voda zdejší svatovítské studánky používala na léčení očních nemocí. Barokní kaple sv. Víta byla zbudována kolem roku 1700 a je zajímavým příkladem opožděné rustikalizované aplikace vyspělejších předloh raného baroka. Velkou zajímavostí této stavby, která i mě velmi upoutala, je zeď na obdélném půdorysu s portálem (jakási předzahrádka), která byla zbudována před kaplí. Předpokládá se, že měla sloužit zřejmě vzrůstajícímu počtu poutníků (oddělení od běžného ruchu vsi, zábrana před pronikající drůbeží a dobytkem) a snad mohla nést po obvodu i nějaké provizorní pultové stříšky. Každopádně je tato součást kaple zahalena určitým tajemstvím. Později v 19. století byla kaple užívána k bohoslužbám již jen třikrát do roka. V současnosti je tato cenná stavba v rukou Spolku pro záchranu kaple sv. Víta v Sinutci, a tak doufáme, že záhy dojde k celkové rekonstrukci této skvostné stavby tak, aby mohla být opět pýchou a okrasou nejzápadnější části našeho Českého středohoří.

 

 

 

Po návštěvě kaple a nákupu bioproduktů všichni účastníci došli plni zážitků přes dnes již v podstatě chalupářskou ves Sinutec po silničce k místní vlakové zastávce a  Švestkovou dráhou se rozjeli do svých domovů.

 

 

 

zapsal Mgr. Jan Richter

 

home