Doly třikrát jinak

 

V sobotu 18. července 2009 podniklo občanské sdružení Středohoří sobě a s ním zhruba čtyřicítka nadšenců exkurzi s názvem „Doly třikrát jinak, aneb Nejsou doly jako Doly.“ Dopravu zajistil historický motoráček hurvínek ve službách Švestkové dráhy.

 

 

 

Z železniční stanice Podsedice byl proveden přesun do třídírny granátů družstva umělecké výroby Granát Turnov. Počasí se ten den rozhodlo vytrvale nespolupracovat, ale naštěstí nikoho neodradilo. V objektu jsme se sice pak nestali přímými svědky provozu, avšak veškeré vybavení nutné k provozu jsme pod přívětivým vedením zaměstnance dolů pana Pazourka zhlédli – nejrůznější mechanické filtry, trubky, jimiž zemina putuje do dalších, jemnějších a jemnějších sít. Na počátku stojí velké hroudy hlíny (zaměstnanci je kropí vodou z hadic), na konci vyjdou z procesu tradiční české polodrahokamy - pyropy, kterým neschází už nic jiného než vybroušení. Stojí za zmínku, že samotná práce prý není zrovna tichá – zaměstnanci musejí nosit chrániče sluchu. Nenechali jsme si ujít ani prohlídku dolu. Účastníci obalení bahnem, v pláštěnkách, hledali maličké červené střípečky českého granátu. A mnozí byli i úspěšní!

 

 

Poté došlo na Doly s velkým D. Na cestě z Podsedic do této zaniklé osady nás doprovázel majitel inkriminovaných pozemků a zároveň autor textu pamětní desky na Obecním úřadě v Podsedicích, jež upomíná právě na existenci Dolů, pan Zbyněk Marjanko s rodinou a Helena Patráková, která o této osadě sepsala bakalářskou práci. Nelze zamlčet fakt, že těm z nás, kteří byli nedostatečně deštivzdorně vybaveni, už v této chvíli čvachtalo v botách. Velký úspěch sklidily cestou různobarevné plody špendlíkové aleje.

 

Zbytky osady se dají lehce přehlédnout. V místech, kde před lety stávaly úhledné domky, roste náletový les a snad jediným vodítkem je krmelec na okraji osady, zřízený o mnoho let později. Co můžeme říct o pohnuté historii osady? Založil ji hrabě Hatzfeld v roce 1775, a to na radu císaře Josefa II. Kraj postižený neúrodou měla pozdvihnout právě těžba granátů. I obyvatelé Dolů si občas přivydělávali plavením granátů. V tomto okamžiku je třeba upozornit na skutečnost, že Doly nezískaly své jméno díky souvislosti s těžbou. Samotný název exkurze by mohl svádět k tomuto mylnému závěru. Pravda je však taková, že za pojmenováním „Doly“ se neskrývá víc než pouhé vyjádření, že osada byla jednoduše položena níže než okolní vesnice, byla „dole“, tedy v ďolíku.

 

  

 

Obyvatelé osady byli výhradně české národnosti a obživu jim poskytovala jejich políčka, rozkládající se především ve směru na Lkáň. K osadě patřil i nedaleký Podhrázský mlýn. Poměrně klidný život skončil v roce 1942, kdy došlo k menší změně hranice Protektorátu Čechy a Morava a lidé byli násilně vysídleni, domy zničeny, studna zasypána. Středohoří sobě nyní připravuje vydání informační brožury o historii této osady.

 

A dostáváme se ke třetí části vzdělávacího výletu. Tou byla návštěva ekologické farmy M.R.K.E.V. (Mírně radikální kolektiv ekologické výchovy) v Solanech. Za vydatného deště jsme si prohlédli záhony s koprem a bylinkami, vyslechli rady ohledně způsobu pěstování, doporučení, jak se vypořádat s příživníky typu zajíc či srnec, prohlédli jsme si ekologický příbytek s tepelnou izolací ze slámy a příznivci zdravého životního stylu si zakoupili čajové směsi. Ve větší míře se nám pod střechou uschnout nepodařilo, ale alespoň jsme poznali náplň práce lidí, kterým životní prostředí, ve kterém žijí, není lhostejné a kteří se dokážou (v dnešní době!) zříct elektriky, tekoucí vody a pohodlí.

 

 

 

A proč že farma zapadá do našeho „důlního konceptu“? Nachází se před ní polorozbouraná – leč z části funkční – cihelna, v níž se pálila v místě vytěžená hlína, z níž posléze byly vyráběny cihly a střešní tašky. Není to jen dávná historie, hlína je i nadále obyvateli MRKVE využívána k svépomocným stavebním pracem.

 

 

 

Ze Solan pak už vedla cesta jen do Třebívlic, kde jsme se v hostinci zahřáli teplým jídlem a vidinou brzkého návratu domů, jak jinak než hurvínkem. Švestkové dráze srdečný dík! Abychom nezapomněli, nikomu se v tom psím počasí, které za celou dobu konání našich akcí nepamatujeme, nic nestalo, neboť jak dokládá přiložená fotografie, byli jsme pod doslova BOŽSKOU ochranou!!!

 

 

 

Zprávu zapsala Helena Patráková, fota dodali příznivci o. s. Středohoří sobě

home